Máte strach ze smrti?
"Joseph dnes zemřel."
Musel jsem se opřít o dveře. Bylo mi zle - po zprávě o Josephově smrti a při pohledu na Sokratovu vyrovnanost.
Konečně se mi vrátila řeč: "Jak zemřel?"
"Oh, myslím, že dobře," řekl Sokrates s úsměvem. "Víš, měl leukémii. Joseph byl už dlouho nemocný. Ale nevzdával se; byl dobrým bojovníkem."
Určitě hovořil o mrtvém příteli s velkou láskou, ale jeho slova vyzněla jako náhodná poznámka, bez stopy smutku.
"Sokrate, ty nejsi nešťastný? Ani trošičku?"
Odložil šroubovák. "Ach, připomněl jsi mi jeden příběh. Slyšel jsem ho velmi dávno, od jedné matky, která byla naplněna bolestí nad smrtí dítěte.
"Nemohu unést svou bolest a smutek," řekla žena.
"Truchlila jsi snad nad svým synem, než se narodil, sestro?
"Ovšem že ne," odpověděla zkroušená žena.
"Tak pro něho nemusíš truchlit ani teď. Jen se vrátil na místo, které bylo jeho domovem, než se narodil."
(z knihy Cesta pokojného bojovníka, Dan Milliman)
„Máte strach ze smrti?“ zeptal jsem se.
Má otázka Matku Terezu překvapila. Na okamžik se mi zadívala do očí, a pak se nahlas rozesmála.
„Ne, vůbec,“ prohlásila. „Umřít znamená vrátit se domů. Copak máte strach vrátit se domů ke svým drahým? Okamžik smrti nedočkavě očekávám. Tam nahoře najdu Ježíše a všechny lidi, kterým jsem se v tomto životě snažila dát lásku. Sejdu se tam s dětmi, které jsem se pokoušela zachránit a které mi umřely v náručí a považovaly mě přitom za svou maminku. Najdu tam všechny chudé, kterým jsem pomohla, umírající, kteří vydechli naposledy v domě, který jsem pro ně v Kalkatě postavila. Budou tam prostě všichni lidé, kteří mi na této zemi byli drazí. Takže to bude nádherné setkání, nemyslíte?“
Oči se jí při těch slovech třpytily překvapivým klidem a štěstím. Mezitím jsem dosnídal. Matka Tereza sklidila nádobí na tác a stáhla ze stolku ubrus, který předtím rozprostřela. Ve dveřích se objevila mladá sestra a Matka jí tác podala. „Tak a teď se můžeme vrátit k rozhovoru, který jsme posledně přerušili,“ řekla.
(Z knihy Renzo Allegriho: Matka chudých, vydalo Karmelitánské nakladatelství)
Až umřu, na světě nic se nestane a nezmění,
jenom já ztratím svou bídu a změním se ze všeho,
snad stanu se stromem, snad děckem, snad hromadou kamení;
smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého.
(z básně Umírající, Jiří Wolker)