Světlý bod na onkologii - úsměv
"Úsměv nestojí nic a vynáší mnoho. Obohacuje toho, kdo ho přijímá, aniž by ochuzoval toho, kdo ho daruje. Trvá chvilku, ale vzpomínka na něj bývá stálá. Nikdo není tak bohatý, aby se bez něj obešel, a nikdo není tak chudý, aby ho nemohl darovat.
Úsměv vytváří v domově štěstí, ve starostech je oporou, citlivým znamením přátelství. V únavě přináší odpočinek, ve znechucení vrací odvahu, v zármutku je útěchou a pro každou bolest přirozeným lékem. Je dobře, že si ho nelze koupit, ani půjčit, ani ukrást, protože má hodnotu okamžiku, kdy se daruje.
A kdybys potkal někoho, kdo by neměl pro tebe úsměv, ačkoli na něj čekáš, buď velkodušný a oblaž ho svým úsměvem, protože nikdo tak nepotřebuje úsměv jako ten, kdo ho nemá pro druhé."
Zaujalo mě to.
"A rozumíte tomu? Co nám všem chce tento text říci?" ptám se dětí, které stojí kolem mne.
"Ano," přikývne malý, bledý chlapec a ukáže na svoji holou hlavu, abych pochopila, že má rakovinu, "je to dobrý prášek proti bolesti. Až umřu, budu také posílat z nebíčka úsměvy všem zdravým lidem, kteří mi ho dávají teď, když jsem smutný a nemocný.
"A proč?" zeptá se ho starší holka.
"Protože každý, komu zemře člověk, je na chvíli nemocný. A já budu léčit ty, kterým zemřu, stejně tak, jako oni léčí teď mě."